Stvoril ma Boh.
A stvoril ma ženou.
Občas odvážnou, občas pojašenou...
no predovšetkým citlivou.
Rada sa smejem a často plačem.
Mužom sa hysterická pozdávam...
nevidia, čo by vidieť mali.
Svet pocitov je dokonalý.
~~~~~~~~~~
Příroda ta nám
pampelišky
i slunce nakreslí
modrou pak oblohu
zeleně keře i stromy
červeně vybarví
sluníčka sedmitečná
a tam za plotem
třeba moje tulipány.
V trávě si povídají
fialky a sedmikrásky
~~~~~~~~
Ráno
kohout nezaspí
skřivánek zazpívá
tobě se vstávat nechce
noc byla asi bláznivá...
pak do přivřených očí
ti mrkne svítání
a já se k tobě přitulím
v ranním probuzení...
ty tiše pošeptáš mi
~~~~
Cesty a cestičky
jsou různé
a každá někam vede,
jedny jsou dlážděné
jiné jsou samé bláto.
Bláto ráno smyje déšť
a slunce osuší
co víc můžeme chtít?
Jen dál tou cestou jít
vždyť parku cestičky sluší.
To dobře vím
~~~~~~~~~~~
Ptala se proč prší nebe
nestačí když brečím já
ptala se proč nechce tebe
když jiného nepozná,
v slzách by se utopila
on ji šeptá...lásko ne
sice ho pak políbila
jedna pusa...málo je.
On se na ni pousměje
~~~~~~~~~~~
Zimní kabát v létě
to se přece nenosí
bylo by moc teplo
i rusalkám v rákosí
ony rády oblékají
jenom z vánku šat
a při ranním spánku
se rosou přikrývat.
Miláčik je mi to ľúto.... loď musí vyplávať, čakali sme dostatočne dlho... Už nepríde.... Ľútostivo zašepkal veľmi pohľadný ,elegantné oblečený muž jemnej blondínke, ktorá kŕčovito zvierala zábradlie na prednej palube zámorskej lode.
Stala v tieni lustrov a bez záujmu si obzerala nonšalantné tiché správanie svojho okolia. V pozadí hralo komorné kvarteto akúsi nostalgickú spomienku na časy dávno minulé.
V deň keď zomrela mama, zomrel vlastne aj otec. Nehovoril, nejedol, nič okrem práce ho nezaujímalo. Zahľadel sa do nej, stále častejšie ostával na pracovisku a jeho dcéra, ostala so svojim žiaľom sama.
Rozleteli sa dvere a dnu, do malej, tmavej miestnosti, vtrhol zadýchaný muž v stredných rokoch. "Ticho! zobudíš Erika" okríklo ho drobné dievča. "Lara,musím na chvíľu odísť" vyhŕkol prudko a náhlivo podišiel k šatníku.
Sedím za domom nad útesom pozerám na svet podo mnou a počúvam smutno veselé no ľúbezné tony píšťalky. Pozerám na chlapca ktorý každý deň v rovnakom čase príde na svoje miesto pod košatou lipou ...
Dievčatá, tak som začala so sľúbenou historickou romantikou. Dúfam,že sa bude páčiť. Bude to také klasické gýčové "Love Story" o nedorozumeniach, pomste, nenávisti, ale aj láske, pokore a šťastí.
Ocko prosím ťa, odídeme . Prosím ťa!nebude to dobre. Takmer plakala. Muž kedysi vitálny a fyzický mimoriadne príťažlivý, ale teraz už len ľudská troska, ktorej telo poznačila drogová závislosť sa šialene zasmial.
Úpenlivý plač a prosby jej drásali uši. Znervózňovali ju. Nedokázala sa sústrediť a zaostriť pohľad, aby zistila, kto to tak veľmi stoná, kričí a plače. Už dávno otupela. Bola slepá a hluchá.
"Vieš,čo si vôbec urobila?! Tvoj brat mohol zomrieť!" policajt nahnevane skríkol. "Ja... ja som to nechcela... my sme sa hrali." Fňukla. "Hrali, s nožmi?! To nemáte doma hračky?"
Sofia si zúfalo prikryla uši vankúšom. Už zase sa hádali. Nedokázala to počúvať a najradšej by zbehla dolu schodmi a priateľa jej matky vyhodila. No matka nechcela, aby odišiel. Ľúbila ho. Sofia jej nerozumela. Neznášala toho chlapa.
