Stvoril ma Boh.
A stvoril ma ženou.
Občas odvážnou, občas pojašenou...
no predovšetkým citlivou.
Rada sa smejem a často plačem.
Mužom sa hysterická pozdávam...
nevidia, čo by vidieť mali.
Svet pocitov je dokonalý.
"Pýtajte sa, pane." Ticho hlesla Erin.
"Neviem, kde začať. Marnávia je slobodná krajina, každý môže žiť, kde sa mu zapáči... ale netušil som, že si niekto vyberie čiernu dušu Sachrateri."
"Nevybrali sme si dobrovoľne... lepšie povedané, my už áno... ale môj otec bol zbabelec... vydedenec. Založil túto osadu. Ja som sa už narodila tu a považujem toto miesto za môj domov, tak isto aj moja dcérka."
~~~~~~~~
Roky všem běží
no co už s tím
nohy neslouží
já dobře vím
teď hlavou běží
vzpomínky z mládí
trochu si vrátit čas
to přece nevadí...
co třeba taneční
a také lásky
procházky půlnoční
máminy vrásky
někdy to zpravila
kytička fialek
a já si myslela
pro mámy jako lék...
Milé moje kamarátky, denne mi chodia emaily, či môžu Vaše ratolesti recitovať moje básne na súťažiach. Samozrejme, je to pre mňa potešením, keď sa deťom moja tvorba páči.
Držím im palce, nech sa im v súťažiach darí. Áno
Básničky môžete nájsť aj tu: www.janbari-verse.webnode.sk
***
~~~~~~~~~
Až v našich horách zasněží
v roubené chatě dám si čaj
na stěně obrázek s protěží
a ty mi na fujaru hraj.
Stromy už mají bílou čepici
a sněhulák tu svoji objímá
klouzají chodníky v ulici
ta bílá krása...ta dojímá.
Pak přijde mráz a maluje si
to o čem se mu jen zdálo
květiny od mistra malíře
mé okno by se jen smálo.
Obrázek na okně si nechám
vždyť zimě mráz moc sluší
okolo krku já si šálu dám
~~~~~~~~~~
Po cestičce z čokolády
chodí velcí,chodí malí,
kolem sněhu všude dost
na pusinky.Pro radost.
Lyžovat se na něm nedá
jen si lízni,to ty ráda,
slaďoučký je,trochu lepí
že je z bílků vidí slepý.
Pak na linecká kolečka
z marmelády je tečka
na ni lepím pusinky
všechny.I ty malinký.
Ty honily se v čokoládě
zamazaly se na bradě,
tak popráším je kokosem
na tvářích i pod nosem.
Pak je skládám do krabičky
pozdravily je perníčky,
ty barevně malované
~~~*~~~
Konto,Sněhuláci…
Do kožíšků z bílých vloček
do klobouků z jehličí
teď se strojí sněhuláci
vítr jim rád zafičí…
A co děláte sněhuláci
co děláte v noci?
Neříkejte že jen sníte
o sněhové metelici.
Ráno když se probudíme
vás je vždycky víc a víc,
vy se vážně nenudíte
a ani nejste od Teplic.
Hneď po raňajkách mal každý svoj program, aj Daniel, mal ísť ešte na nákup do mesta, lebo niektoré veci pozabudli. Tak keďže som tu mala ostať aj cez sviatky chcela som sa im nejako poďakovať tak som sa pridala k Danielovi.
Jeho mame to prišlo vhod, keďže obe poznáme Daniela a vieme ako nakupuje, do rúk som od nej dostala veľký papier s vecami, ktoré treba kúpiť.
Bol to zvláštny pocit a zároveň fascinujúca energia. Trvalo to len krátky okamih, možno len stotín sekúnd, ale mala som pocit, že prešlo niekoľko minút, ako náhle som si to uvedomila, že stojím pritlačená Sebastiánom pri dverách, snažila som sa z tejto situácie, čo najrýchlejšie dostať. Len čo som sa trochu pomrvila Sebastián sa mi pozrel do očí, ktoré ma pohlcovali a pripravovali o zdravý rozum. Vymanila som sa zo Sebastiánovho zovretia tela a jeho nádherných hnedých očí a pomaly smerovala k chaty.
Stránky
Zircon - This is a contributing Drupal Theme
Design by
WeebPal.
